Kniha Švabinského nokturno (s podtitulem esej k fotografiím Rudolfa Smahela z posledního Mistrova léta na počátku září 1960) je komorní, hluboce lidské literárně-fotografické dílo, které zachycuje závěrečné období života jednoho z nejvýznamnějších českých malířů a grafiků, Maxe Švabinského. Autorem textové části je spisovatel Jindřich Spáčil, jehož vyprávění citlivě doplňují unikátní snímky fotografa Rudolfa Smahela. Publikace funguje jako poetické ohlédnutí za životem a odkazem velkého umělce. Jádrem knihy je esej, která se soustředí na poslední léto a počátek podzimu roku 1960, kdy do Švabinského života zbýval již necelý rok a půl. Text sleduje nejen Mistrovo bilancování a loučení se světem, ale zaměřuje se také na méně známý aspekt jeho pozdní tvorby – umělcův specifický vztah k fotografii a jejímu využití jako inspiračního zdroje či dokumentu.