Dvacet devět básniček pro děti od klasika poezie 20. století Františka Hrubína. Některé básničky si pamatuji ze školních čítanek, např. "Do školy" nebo "Matka a jabloň". Básničky jsou to bezesporu půvabné, ale už je na nich znát, že byly napsány před více než půlstoletím. Možná, že dnešním dětem už nejsou běžně srozumitelná slova jako např. rolník, strniště, pluh, obruč, řešeto, nelenit se, síci, popílit si. Také každodenní život se změnil, například básnička "Prádlo": "Proč se prádlo, milá mámo, nevypere jednou samo?" "Povím ti to, poslouchej: Jednou mámě bude hej! Na takové košiláčky budou všude prát jen pračky, na mne zbude po tom praní jenom drobné zašívání." Nebo kouřící tovární komíny už nejsou dnes vnímány tak jednoznačně pozitivně jako v básničce "Továrna na slunci": "Z komínů se kouří, slunce oči mhouří. Mhuř si oči, mhuř, kdyby se z nich nekouřilo, bylo by nám hůř!" Ovšem většině básniček ani čas neubral na půvabu, zejména těm o přírodě a zvířátkách, jako např. "Sluníčko sedmitečné". "Vosy", "Hříbek" nebo "Veverka". Nejvíce se mi líbí básnička"Pořádníček", která by snad mohla vést děti k tomu, aby si uklízely hračky: "Já jsem malý pořádníček, když je po hře, vždycky sám auto, koníka i míček na místo zas pěkně dám. Čím dřív uklizeno všude, čím dřív hračky v pořádku, tím víc mámě času zbude na veselou pohádku."